Když jste nastávajÃcÃm rodiÄem
Snaž žádnému budoucÃmu tatÃnkovi, nebo budoucà mamince nenà jedno, jaké jméno jejich oÄekávaný potomek ponese. Nejenže se jedná o jeho „poznávacà znaÄnÓ, které mu zůstane až do smrti, ale jména majà jakýsi svůj magický význam vycházejÃcà z lidské historie a zkuÅ¡enosti.
V dobách, kdy jeÅ¡tÄ› ÄlovÄ›k pÅ™ÃliÅ¡ nerozumÄ›l vÄ›dÄ› a jeho možnosti pÅ™ežità byly z nejrůznÄ›jÅ¡Ãch důvodů omezené, fungovala právÄ› jména jako talismany, které mÄ›ly dÃtÄ›ti zajistit dlouhý a spokojený život, mÄ›ly zahánÄ›t zlé duchy a chránit novorozence pÅ™ed posednutà Äi jinými možnými pÅ™ÃÄinami smrti. Tento rituál ochrany se projevuje (aÄkoli v jiných podobách) i v dneÅ¡nà dobÄ›, kdy docházà napÅ™Ãklad k pojmenovávánà novÄ› narozených jedinců v rodinÄ› po jejich schopných, dlouholetých Äi jinak úspěšných pÅ™edchůdcÃch – prarodiÄÃch, tetách a strýcÃch a dalÅ¡Ãch osobách.
Â
SÃla vlastnÃch zkuÅ¡enostÃ
PÅ™i snaze o nalezenà vhodného jména pro potomka hrajà roli nejen pozitivnà zkuÅ¡enosti Älenů rodiny s úspěšnými pÅ™edchůdci nositelů stejného jména. Do procesu výbÄ›ru taktéž zasahujà vlastnà – nejÄastÄ›ji negativnà – zkuÅ¡enosti obou rodiÄů dÃtÄ›te.
Jedná se o ty pÅ™Ãpady, kdy nenà za žádnou cenu možná, aby dcera nesla jméno Zuzana (jelikož takovou protivnou a nevychovanou holku znala matka dÃtÄ›te jeÅ¡tÄ› ve Å¡kole a nenà možná, aby jejà vlastnà potomek sdÃlel jakési – byÅ¥ ponÄ›kud imaginárnà – pouto s podobným ÄlovÄ›kem), nebo aby se syn jmenoval Robert (protože tak se jmenuje neschopný otcův šéf v práci, a tudÞ se muž nechce se znÄ›nÃm daného jména setkávat jeÅ¡tÄ› i v domácÃm prostÅ™edÃ).
Â
Volba kÅ™estnÃho jména pro dÃtÄ› tak nenà výsledkem pouze jeho souÄasné oblÃbenosti ve spoleÄnosti jako takové, nebo jeho lÃbivosti pÅ™i vyslovovánÃ. Jedná se o vysoce osobnà (dalo by se Å™Ãci až intimnÃ) volbu dvou lidÃ, na nÞ má vliv osobnà historie každého z nich, stejnÄ› jako spoleÄná minulost Å¡iroké rodiny coby celku.